Malý Společník

Crowax si jako už tradičně vyšel na podvečerní procházku do nedalekého parku,kde v poslední době trávil velké kvantum času uvažováním nad tím, co ho vlastně dovedlo k tomu,že se postavil ustavičnému teroru Ztracené Duše v CZSK a pustil se tak do války,kterou nemá sebemenší šanci vyhrát..Crowax pohlédl na hvězdami osvětlenou oblohu a zavřel oči.. Slunce už dávno zapadlo a déšť skrápějící okolní krajinu bylo to poslední, co by Crowaxe mohlo vyvést z míry a zneklidňovat..

Kolem Crowaxe proběhla malá holčička v pláštěnce,ale když ho uviděla, zastavila se a s legračním úsměvem na něj pohlédla.Po několika sekundách trapného mlčení se holčička odvážila ujmout se slova..

"Proč tu takhle sedíte pane,vždyť nastydnete.."

Crowaxe toto konstatování rozesmálo a až se sám zarazil,kde se to v něm vzalo.. Už je to dávno,kdy se naposledy smál a byl šťastný.. Když se nad tím tak zamyslel,už si ani nepamatoval,kdy přesně to bylo...

Holčička opětovala Crowaxův smích a tak se kolemjdoucím lidem naskytla podívaná,jakou by v tom nečase shledali asi jako bláznovství.. Mladík v krátkém tričku a džínách sedící promoklý na lavičce a u něj malá holčička v růžové pláštěnce,oba se smáli a vlastně ani nevěděli čemu..

"Kde máš vlastně rodiče malá ?" zeptal se Crowax,když se oba přestali smát...

"Šli nakupovat a říkali,ať počkám v autě,ale mě už to tam nebavilo a tak jsem se rozhodla,že se půjdu na chvíli projít sem do parku."

"Měla by ses vratit malič.. jak se vlastně jmenuješ ?"

"Katie"

"Takže Katie,neměla by ses vrátit do auta,mam..."

"Už nejsem malá,je mi 9 let a nebaví mě,jak se o mě každý neustále bojí a chová se ke mě jako k batoleti..."

Crowaxe výřečnost a ráznost holčičky příjemně překvapila a při pohledu na holčičku si vzpoměl na svoje dětství,kdy se svým bratrem nebyli o nic jiní,než malá Katie...

Katie si mezitím přisedla ke Crowaxovi na lavičku,sáhla do kapsy,vytáhla balíček bonbonů.Jeden si vzala a nabídla i Crowaxovi,který s díky odmítnul, ale naléhání holčičky nakonec podlehl a namátkou sáhl do balíčku bonbonů,jeden vytáhl a strčil si ho do pusy..Už dlouho se pořádně nenajedl a teprve teď si uvědomil, jaký má hlad.. Jako na schvál mu začalo kručet v briše,což malou Katie opět přimělo k smíchu..

Když se přestala smát,znovu se koukla na Crowaxe a řekla:"Ještě si mi neodpověděl..Proč tu sedíš v takovémhle počasí ?"

"Mám jeden problém a snažím se přijít na to,jak ho vyřešit..Chtěl jsem si pročistit hlavu a vyjít si po dlouhé době zase na vzduch..Mám to tady rád a dobře se mi tu přemýšlí.."

"A to ten problém chceš řešit tady v tom dešti ? Proč nejdeš a tomu problému se nepostavíš čelem ? "

Crowax nevěděl,co má na tohle odpovědět.Katie to zpozorovala a tak pokračovala...

"Kupříkladu já.Blíží se Vánoce a já jsem měla napsat Santa Clausovi dopis s dárky,které bych chtěla.Napsala jsem jich tam ale moc a maminka s tatínkem mi řekli,že by to Santa ve svém pytli všechno neunesl,protože musí nosit dárky i jiným dětem.Tak jsem musela něco vyškrtnout a nastal problém.Nevěděla jsem,co vyškrtnout..Panenka,poník,šatičky pro Barbie.. nakonec jsem se tomu ale postavila čelem a prostě jsem škrtla to,co jsem považovala za zbytečné a problém byl vyřešen..."

Vánoce,pro většinu lidí to byla nejšťastnější část roku,protože oslavovali v rodinném kruhu a sny většiny dětí,včetně Katie,se během Štědrého Večera splnily.. Vanoce byly svátky klidu a míru.. Klid a mír bylo však to poslední,co Crowax citil a co ho čekalo v nejbližších dnech a týdnech.. Basement Brawl s Israhou by se asi těžko dal přirovnat ke splněnému snu a temné a vlhké zdi jeho sklepa se zase daly horko těžko přirovnat ke kruhu rodinnému..

"Víš Katie,já mám trošku odlišný druh problému.."

Katie se znovu pousmála svým nevinným úsměvem a do pusy si strčila druhý bonbon a pak pronesla něco,co Crowaxe od tak malé holčičky zarazilo..

"Víš,tady nezáleží na druhu problému,ale na způsobu,jakým se k němu postavíš,to jsem ti chtěla říct..."

A ta malá 11-letá holčička tomu prišla na kloub.Místo,aby se tu Crowax litoval a lanařil nad tím,co ho čeká,půjde tomu naproti a Israhu porazí,věděl to.. Nezáleží na tom jestli ho porazí na príštím PPV nebo na tom za rok,věděl totiž,že když do toho dá všechno,že k tomu dojde a musi dojít..

Z přemýšlení náhle Crowaxe vytrhlo volání ženského hlasu:"Katie" "Katie"

"To je maminka,hledá mě.Asi bych se měla vrátit..."

Katie se zvedla a rozběhla se zpět k autu..

"Katie" zavolal na ní Crowax

"Ano ?"

"Díky"

"Za co ?" Zeptala se Katie

"Že si mi pomohla vyřešit můj problém"

Oba se na sebe usmáli a vidno,že se zřejmě už nikdy neuvidí,se rozešli každý svou cestou...